Přeprava zlata a potravin

Jak již bylo řečeno, největším problémem i nadále zůstával transport zásob do rýžovacích oblastí. Koně naprosto selhali, lidé nebyli dostatečně silní, a tak začali zlatokopové používat saně tažené psím spřežením. K tomu se používala speciálně vyšlechtěná rasa psů, sibiřští huskyové. Tito psi jsou díky své přirozené odolnosti vůči mrazu schopni v klidu spát venku i při -40 stupních Celsia. Mají malou spotřebu žrádla a i za extrémních podmínek zůstávají neuvěřitelně disciplinovaní. Dalším podstatným důvodem, proč si zlatokopové huskye pořizovali, byly stále častější útoky Eskymáků, původních obyvatel Aljašky. Eskymáci se sice bez větších problémů přizpůsobili nové situaci, ale se vším všudy. Jakmile si tedy ověřili, že proti nim zůstávají zlatokopové v divočině bezmocní, začala toho část využívat. A protože příležitost dělá zloděje, tak se často skupina těchto "civilizovaných" Eskymáků sebrala a tak dlouho pronásledovala zlatokopa s nákladem, dokud nepadl vyčerpáním, a nebo ho rovnou zabili. Zlato mu pak ukradli a jeli si "užívat" do města. Tenhle negativní jev je ale logickým důsledkem vnucení nové kultury jinému národu. Daleko snáz se totiž přejímají zlozvyky, než cokoli jiného.

Psi tedy urychlovali transport a tím snižovali potenciální nebezpečí. Byli vždy přivázáni po párech k tažnému lanu, které táhlo saně řízené zlatokopem. Ten mohl navíc kdykoli v případě nebezpečí psi odvázat a na Eskymáky nebo jiné zloděje je vypustit. Takový husky zakousnutý v pr.... nic příjemného není, a tak se brzo dostavily výsledky. Eskymáci si ale později začali pořizovat pušky, čímž začalo všechno nanovo, ale to už se začala Aljaška více osidlovat, a dokonce začalo fungovat něco jako náznak policie.